Pearl Jam

Písně, které slavná kapela ze Seattlu natočila na album Lightning Bolt, nenesou žádné velké překvapení. Pearl Jam však naštěstí úplně nepodlehli znuděné rockové dospělosti. Povedla se jim deska, na které se vyplatí sledovat detaily.

Pearl Jam se na své desáté studiové desce Lightning Bolt ocitli ve zvláštní pozici. Jsou kapelou, která si šla vždycky po svém, často mimo zavedené cesty hudebního showbyznysu.

Bez rozpadů, vnitřních dramat, ostud či vyloženě nepovedených nahrávek se jí daří důstojně růst. Důrazem na muzikantství a ignorováním pozlátka okolo si vybudovala pověst jedné z nejlepších rockových skupin, stvrzenou proslulými koncerty, které dovedou táhnout i několik hodin. I když své grungeové kořeny už nechali v minulosti několikrát za sebou, s tím, jak potvrzovali svůj status jistoty, souběžně ztráceli schopnost překvapit. Po třiadvaceti letech na hudební scéně se už jako kapela do značné míry začali stávat synonymem pro obyčejný dospělý rock.

Další Jeremy nebude

Deskou Lightning Bolt to přiznávají a zároveň se na ní učí důležité věci – jak zabránit, aby z perfektních výchozích podmínek vzešla úplná nuda. I když to nakonec nad předvídatelností nevyhrávají na plné čáře, povedlo se jim natočit album, které by milovníci kytarové hudby minout neměli, třebaže je „jen“ potěší.

Ačkoliv tvrdili, že se vrátí ke svým kořenům, tak jednoduché to s prvním albem Pearl Jam po čtyřleté nahrávací pauze přece jen není. I když ze začátku to tak vypadá. Úvodní kytarový motiv Getaway se jistě zrodil v Seattlu, nečekaně mladický a punkově agresivní odpich má i následující singlovka Mind Your Manners.

Nechybí ani klasická stadionová balada nazvaná Sirens. Právě na ní se nejlépe ukazuje, že takovou naléhavost, aby vznikl nový Jeremy, ze sebe už Eddie Vedder asi nevydoluje, i když má v písničce pro svůj hlas skoro šest minut a kapela umí vypilovat strukturu.Na desce se dále opírají o řadu klasicky znějících kusů. Třeba píseň Swallowed Whole zní strukturou, melodikou a náladou snad až příliš důvěrně.

Není jen šeď

Kouzlo Lightning Bolt, která se dá jen těžko označit za nějak přelomovou desku, nakonec tkví v nenápadném střídání zvukových poloh a v muzikantské dotaženosti – kapelu nahrávání evidentně bavilo. Glamový nádech skladby Let The Records Play, country odlehčený rytmus songu Sleeping By Myself nebo piano v závěrečném dojáku Future Days jsou přesně ty detaily, díky kterým není celkově poměrně „obyčejná“ a klidná deska jenom další šedivá žánrovka. Ale spíš docela slušné vyrovnání se s krizí středního kapelního věku.

Výsledek obrázku pro pearl jam