Blog - Hudebnitricka.cz

Nejzajímavější informace ze světa hudby

Category: Vše o tričkách (page 1 of 2)

Veškeré informaceze světa triček

John Mayall

John Mayall

 herec, zpěvák, skladatel

84 let,  narozen: 29. 11. 1933  Macclesfield, Cheshire,  Anglie

 

Životopis

John Mayall je britský bluesový zpěvák, kytarista, hráč na klávesy a harmoniku. Jeho hudební kariéra trvá už více než 50 let, ale nejdůležitější pro jeho tvorbu byla druhá polovina 60. let dvacátého století. Založil a vedl skupinu John Mayall & the Bluesbreakers. Jako svůj hudební vzor ho uvádějí například: Eric Clapton, Jack Bruce, Peter Green, John McVie, Mick Fleetwood nebo Mick Taylor.

Jeho otec byl kytarista a jazzový nadšenec. V dětství se tak Mayall mohl dostat k nahrávkám takových amerických bluesmanů, jakými byli například Leadbelly, Albert Ammons, Pinetop Smith nebo Eddie Lang. Mayall se také sám naučil hrát na klavír, kytaru a foukací harmoniku.

Po škole strávil tři roky v jednotkách britské armády v Koreji. V roce 1956 začal hrát blues v poloprofesionální skupině The Powerhouse Four, později v The Blues Syndicate. A po přesunu do Londýna zakládá John Mayall’s Bluesbreakers. Mayall byl o deset let starší než první generace britského rock and rollu a rocku. Nepřekvapí tedy, že se stal nestorem britské rockové scény první poloviny šedesátých let. Byl jedním z průkopníků britské bluesové vlny v 60. letech. Přispěl tak ke vzniku směru později označovaného jako bluesrock.

 

Výsledek obrázku pro john mayall

Jeho Bluesbreakers byla líheň hudebních talentů. Zahráli si tu takoví hudebníci jako například Eric Clapton a Jack Bruce z Cream, Peter Green, John McVie a Mick Fleetwood z Fleetwood Mac, Mick Taylor z Rolling Stones, Don „Sugarcane“ Harris, Harvey Mandel, Larry Taylor, Aynsley Dunbar, Hughie Flint, Jon Hiseman, Dick Heckstall-Smith, Andy Fraser, Johnny Almond, Walter Trout, Coco Montoya, Buddy Whittington a řada dalších.

Koncem šedesátých let, po komerčním úspěchu v USA se Mayall přestěhoval do Laurel Canyon v Los Angeles, kde se přidal k tamní bluesrockové i jazzrockové scéně.

Roku 2005 byl vyznamenán Řádem britského impéria. Poznamenal k tomu: „Toto je nejdůležitější cena, kterou jsem kdy dostal. Nikdy jsem neměl žádný hit, nevyhrál jsem Grammy, ani nejsem v Rock’n’rollové síni slávy.

 

Výsledek obrázku pro john mayall

„Vydrž, Praho, mám tady problém s botou“ -Nick Cave.

Naštěstí jen velmi malé procento lidí tuší, jak obrovskou bolest si na prsou nosí Nick Cave. Nikdy nepůsobil jako vtipálek do nepohody, ale poté, co se mu v červenci 2015 pádem z útesu zabil jeho patnáctiletý syn Arthur, musí být ta tíha k nevydržení. Jako drobný ventil posloužilo brzy nato vydané album „Skeleton Tree“, s nímž 26. 10. chvíli před půl devátou vystoupil zpěvák po čtyřech letech v Praze. Zaplněnou Tipsport arenu tentokrát vystřídala O2 arena, k vyprodání měla ale bohužel ještě docela daleko. Snad příště.

Samozřejmě skvělí The Bad Seeds & spol. si s sebou dovezli gigantickou projekční plochu, možnosti vysočanské arény ale naneštěstí zůstaly nevyužity. Nikdo samozřejmě nechce, aby se v Caveově případě střílelo po divácích konfetami, ale vzhledem k tomu, jak intimní, hlubokou a nástrojově bohatou hudbu vytváří, přinejmenším diváky mimo první řady určitě trošku zamrzelo, že na těch plátnech nemohli vídat detailní záběry na výrazy ve tvářích i virtuozitu všech zúčastněných o něco častěji.

Autor sbírky historek z turné s názvem „Píseň z pytlíku na zvratky“ pochopitelně většinu dvouačtvrthodinového koncertu sestavil z balad, které jsou v jeho alternativně rockovém podání obzvlášť pochmurné a depresivní. Co na něm jeho fanoušci vidí, nepochopíte, dokud si alespoň pár jeho textů nepřeložíte a nenačtete si souvislosti, naživo bylo ale osvěžující vidět, že zatímco v jednu chvíli přikládal během „Higgs Boson Blues“ na své srdce ruce fanoušků a hřímal: „Cítíš, jak mi bije srdce?“v jiný moment vystoupení přerušil hláškou: „Vydrž, Praho, mám tady problém s botou,“ což jej zase vrátilo z piedestalu zpátky mezi smrtelníky.

A o smrti by se v jeho případě dalo mluvit ještě dlouho. Žalostné nářky a žadonění: „No tak dýchej, já tě potřebuju,“ které z novinky „I Need You“ dělají jedno z nejpůsobivějších čísel večera i celé aktuální řadovky, se střídaly s neméně krásnou klavírní baladou „The Ship Song“, kde se na housle blýskl jeho momentálně nejdůležitější hudební souputník Warren Ellis. A byl to také dvaapadesátiletý multiinstrumentalista, kterého jsme kromě hlavního hrdiny viděli na plátně nejčastěji.

Také další song „Into My Arms“ si černovlasý elegán odzpíval zpoza klavíru, zatímco mu publikum jako v jednom z mála okamžiků dozvukovalo v refrénech. A jelikož mu co do přednesu nebylo co vytknout, dalo se na jeho tváři číst o všech těch špatných životních zkušenostech a v jeho zkroucených vráskách šlo vnímat všechnu tu bolest, před kterou se nedá utéct. Nick Cave nic neskrýval. Všechny ty sračky ze sebe dostával ven způsobem, který nelze popsat jinak než jako opravdové umění. Ať už deklaroval cokoliv, O2 arena mu visela na rtech.

Když se mu kapela v několika málo momentech rozjela na maximum, zněla v kruhové hale místy trochu plechově, to je ale spolu s absencí nejen ze „Shreka“ velmi dobře známé balady „People Ain’t No Good“ a několika dalších písní jen drobnost.

Stejně si spíše budeme pamatovat, jak se v dojemné „Distant Sky“ objevila na projekci citlivě nasnímaná Else Torp a doplnila frontmanův vokál o další part. Nebo jak během „The Weeping Songu“ posunul předák svůj kontakt s diváky na další level a od chytání se za ruce přešel k malému pódiu blíže středu haly a z něj si dirigoval tleskající diváky, které v následující „Stagger Lee“ pozval na velké pódium v počtu, jaké scéna málem ani nedokázala pojmout.

Ten niterně tíživý, přesto však důvěrně známý pocit setkání s mnohdy nekompromisní realitou už ale s diváky zůstal až do konce. V podstatě se dá říci, že to bylo jako účastnit se pohřbu, na kterém je vám dobře. Není divu, že o Nicku Caveovi skoro nevycházejí negativní články.

Jedna z recenzí desky Humanz

Jedna z recenzí desky Humanz

 

Unikátní projekt na poli hudby. Tímto označením se může pyšnit virtuální britská kapela Gorillaz. Úspěchů mají nepočítaně a dokonce i nějaká ta Grammy tam cinkla. Pro nás je ale podstatné, že na konci dubna kapela vydala své páté studiové album s názvem Humanz. Po nekonečných pěti letech.

Je důležité zdůraznit slovíčko virtuální. Protože i když se za hudbou skrývají reální slavní hudebníci, tady jde především o imaginární členy kapely, kterými jsou 2D (zpěv, klávesy), Murdoc Niccals (basová kytara), Russel Hobbs (bicí, perkuse, rap) a Noodle (kytary, zpěv). Každému z členů nechybí ani jejich autobiografie. O jejich animovanou podobu, která se vyskytuje především v klipech, se postaral ilustrátor Jamie Hewlett. Ten projekt založil se zpěvákem z Blur Damonem Albarnem v roce 1998. Nejvíce se dostali do povědomí albem Demon Day z roku 2005, kde se nachází i jejich asi nejznámější hit Feel Good Inc.

Na každém albu se vystřídá v roli hostů několik umělců. Z těch předešlých můžeme zmínit Snoop Dogga, Lou Reeda a další. Z těch letošních je momentálně nejvíce aktuální Rag’n’Bone Man či Benjamin Clementine, který letos bude k vidění na Colours of Ostrava. Díky širokému zastoupení se kapela nedá zařadit do konkrétního hudebního šuplíku. Hrají prostě všechno. Rap, hip-hop, elektronickou hudbu. Přece ale mají stále svůj jedinečný zvuk, díky kterému je poznáte na první poslech.
Teď už ale k samotnému albu. V době, kdy album vznikalo, probíhal zrovna vrchol politické kampaně Donalda Trumpa na zvolení prezidentem. Tvůrci si z tohoto období vzali inspiraci a desku pojali jako postapokalyptický večírek po zvolení Trumpa. Hudba má v politice prostě své místo.
Jak již bylo v úvodu zmíněno, najdeme zde od všeho trochu. Největší zastoupení mají ale na této desce silné beaty. Někdy je to na škodu, někdy to ale dotvoří píseň k dokonalosti. Především je můžeme zaznamenat v úvodní části desky na skladbách Ascension a Momentz. Zvláště u druhé zmíněné je to až moc a výsledek působí rušivě.

Celkově první polovina alba poměrně zaostává. Není zde žádný song, který by vás strhnul. Byla by ale škoda nezmínit skvělou práci s doprovodnými vokály, které doplňují již tak zajímavou kompozici. Tou je například Andromeda, kde konečně najdeme Gorillaz, jaké známe a jedná se o návrat ke kořenům. Nebo pomalá Busted and Blue.

Naštěstí pak přichází druhá polovina. Tam zazní fenomenální Let Me Out. I když ze začátku budete možná opět zklamáni, pak se to rozjede. Zajímavým prvkem je neustále v pozadí šeptaný název písně. Až běhá mráz po zádech. U Sex Murder Party oceníme opět zajímavý mix beatu, originálního zvuku a postupné vyvrcholení do skvělého konce.
Po nich ale deska spěje už ke konci. She’s My Collar jako by hledala inspiraci u nedávného virtuálního hitu Pen Pineapple Apple Pen, i když s tím naštěstí nemá nic společného, kromě podobného začátku. Tady si dobře pohráli s hostujícím interpretem. Hlas Kali Uchis zasadili do písně tak, že tam vůbec nevadí, což se ne vždy dá na tomto albu říct. Vrcholem desky je Hallelujah Money s výše zmíněným Benjaminem Clementinem. Vyniká zde úžasný hlas Benjamina a spojením klasického zvuku s tím moderním vzniká neopakovatelný zážitek. Finále završí We Got the Power, jenž burcuje posluchače k akci a je tím správným kouskem na konec. Tedy pokud nemáte Deluxe verzi. Tam najdete dalších šest.

Že by to bylo špatné album, to se říct nedá. Ale bohužel se nevyrovná svým předchůdcům. Chybí zde nějaký záchytný bod, nějaký ten výrazný hit. Najdeme tady spíše skladby pro hudební nadšence a skalní fanoušky. A je to škoda. Až moc velká směsice žánrů znepřístupňuje album širšímu publiku. Ti, kteří mají pro tuto kapelu slabost, si na své přijdou. Každopádně si tuto desku budete moci poslechnout naživo 14. listopadu v O2 aréně v Praze. A pozor! Jedná se o jejich historicky první zastávku v našem hlavním městě. Tak si to nenechte ujít.

 

TRIČKO NICK CAVE – PORTRAIT

NICK CAVE – Portrait – pánské tričko, krátký rukáv

Pánské tričko interpreta NICK CAVE s barevným art potiskem na prsou.

Kvalitní pánské tričko střední gramáže. Kvalitní průkrčník s přídavkem 5 % elastanu se zpevňující ramenní páskou. Silikonová úprava úpletu. Trup po stranách beze švů.

  • Materiál trička: 100% bavlna
  • Gramáž: 160 g/m2
  • Střih: single jersey
  • Kulatý nákrčník

 

KUP TRIKO

Historie punkové módy

Punková móda? Nevím jestli se to tak vůbec dá nazvat, protože v punku jde právě o to, aby to NEBYLA móda. Ale budiž.
Od počátku punku (70. léta v Londýně) do dneška se punkový ,,vzhled,, hodně změnil. zezačátku šlo hlavně o to: šokovat lidi, provokovat svým vzhledem. Teď o to jde samozřejmě taky, ale někteří pankáči už jen kopírují “tradiční vzhled punkera“. Nejde totiž jen o nášivky, cvoky a placky. Londýnští punkáči začali nosit originální punková trika, s originálními motivy, a to skupin, které se začli klubat na svět. Takže vidět punkáče v tričkách SEX PISTOLS, hned vedle skupiny THE CLASH bylo úplně normální. Punková móda propukla v celé své kráse a k tomu trička s punkovou tematikou zcela jistě patřila. Jde hlavně o ten názor a k němu vlastně patří i to oblíkání, pokud se jím snažíte něco vyjádřit.
Takže, dříve v těch sedmdesátkách a osmdesátkách ten punk teprve vznikal a tak se to mísilo i s gothama, skinama, mods, … Pak k tomu přišla i new wave, zároveň to pocházelo z rock ‚n‘ rollu….. Prostě v tom byl hroznej chaos. Teprve teď se to tak strašně škatulkuje.
Asi znáte Vivienne Westwood. Tak ta v těch letech prostě rozjížděla hroznej byznys a navrhovala různý punkový hadry.
Navíc dřív prostě nebly punkshopy a tak a to je ten obrovskej rozdíl. Dneska je ten punk prostě už dostupnej a dělaj z něj módu. Károvaný sukně nosí teď každá holka, steely a marteny taky, “číro“ má teď kdejakej šampón, ..atd.
Punk se hlavně hodně změnil i tím, že dřív byli punkeři kvůli svému vzhledu dost odsuzováni. Teď samozřejmě také, ale už ne tolik.
Snad se z toho brzo nestane další móda, ale věřim že ne, protože…

Uložit

John Mayall – 2. 3. 2017 – Divadlo Archa, Praha

JOHN MAYALL, průkopník britské bluesové hudby, vystoupí 2. března příštího roku v rámci svého turné Livin´& Lovin´The Blues 2017 v pražském Divadle Archa. Koncert začne ve 20:00 hod.

John Mayall vydal své poslední studiové album Find a Way to Care v roce 2015. Letos vyšla druhá část legendárního koncertního alba “Live In 1967”.

Vydání alba “Find a Way to Care” následovalo po Mayallově předešlé, kritikou nadšeně přijaté desce „A Special Life” z roku 2014. Je to – dle mnohých – jedna z nejlepších Mayallových nahrávek – včetně klasických alb ‘Bluesbreakers with Eric Clapton’, ‘A Hard Road’ a ‘Blues from Laurel Canyon!

Po více než 50 let je John Mayall průkopníkem bluesové hudby a plným právem se může pyšnit titulem “Kmotr britského blues.” V roce 2013 podepsal John smlouvu s labelem Forty Below Records producenta Erica Cornea a od té doby zažívá pravou uměleckou a kariérní renesanci.

Tento revival pokračuje vydáním nového skvělého studiového alba nazvaného “Find a Way to Care,” které John Mayal a EricCorne produkovali ve slavných nahrávacích studiích House of Blues Studios ve městě Encino v Kalifornii. Corne o novém albu říká “ Moc jsem na téhle desce chtěl, aby John hrál na klávesy. Je to jeden z nejlyričtějších, maximálně úsporných a nedoceněných hráčů na klávesy. Také jsme chtěli po úspěchu desky „A Special Life“ malou změnu a dechová sekce v několika skladbách nového alba byla velice zábavným zpestřením. Jestliže minulé album bylo fantastické, tak tohle je dokonce ještě lepší.“

Na tomto albu John ve dvou písních hraje na harmoniku, další skladbu vystřihne v klasické kytarové podobě ve stylu Huberta Sumlina nebo Muddyho Waters v jeho legendární skladbě „Long Distance Call.“ Johna na albu doprovodila jeho špičková doprovodná kapela ve složení Rocky Athas (kytara), Greg Rzab (basová kytara) a Jay Davenport (bicí).

Počátkem roku 2014 John Mayal a label Forty Below nadchli svět blues vydáním historického opusu Bluesbreakers, alba “Live In 1967”, na kterém hrají původní členové Fleetwood Mac, Peter Green, John McVie a Mick Fleetwood. “ Na světlo vytažený poklad z mořského dna se téhle desce nevyrovná“ (Classic Rock Magazine). Druhá část koncertní nahrávky vyšla letos.

Hudební kariéra nestora britské rockové scény šedesátých let Johna Mayalla trvá už více než 50 let. Nejdůležitější pro jeho tvorbu byla druhá polovina 60. let dvacátého století. V té době založil a vedl skupinu John Mayall & the Bluesbreakers, která se stala líhní tehdejší začínající britské rockové scény. Poté, co v roce 1966 vydal John Mayall dnes velmi ceněné album „Bluesbreakers with Erick Clapton“, zakládá Eric Clapton s Jackem Brucem a Gingerem Bakerem první „superskupinu“ tehdejší doby – kapelu The Cream. V Bluesbreakers tehdy hráli pod vedením Johna Mayalla hudebníci, jejichž sláva měla teprve přijít: Peter Green, John McVie a Mick Fleetwood založili Fleetwood Mac. Andy Fraser vytvořil Free, a Mick Taylor přestoupil do Rolling Stones.
Koncem šedesátých let, po komerčním úspěchu v USA, se John Mayall přestěhoval do Laurer Canyon v Los Angeles, kde se přidal k tamní bluesrockové a jazzrockové scéně. Jeho živé a téměř akustické album „Turning Point“ získalo zlatou desku a píseň z tohoto alba „Room To Move“ se stala rockovou klasikou. V sedmdesátých a osmdesátých letech hodně spolupracuje Jonem Hisemanem z legendárních Colloseum, s Larry Taylorem a Harvey Mandelem z Canned Heat – svoji kariéru s Mayallem v té době začínal později velmi populární americký bluesman a kytarista Walter Trout.
V prosinci 2003 byl v Liverpoolu natočen a nahrán jeho koncert k jeho 70. narozeninám, na kterém účinkuje John Mayall se svými starými přáteli – s Ericem Claptonem, Mickem Taylorem a Chrisem Barberem. V témže roce BBC odvysílala hodinový dokument o Johnově životě a kariéře s názvem „Godfather of British Blues“. 

V roce 2005 uděluje britská královna Johnu Mayallovi Řád britského impéria. 
V říjnu 2008 po vydání svého padesátého šestého alba „In The Palace Of The King“ a úspěšném celosvětovém turné, neochotně oznamuje své rozhodnutí vzít si pauzu na dobu neurčitou a rozpouští své Bluesbreakers. Od té doby koncertuje vzhledem ke svému věku spíše sporadicky. John Mayall je živoucím důkazem toho, že i v osmdesáti dvou letech se dá hrát blues plné energie, které baví a zajímá diváky po celém světě.

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

DREAM THEATER – Logo pánské tričko

tricko-panske-dream-theater-majesty-symbol

pánské tričko DREAM THEATER – Majesty Symbol

Osobité pánské tričko metalové skupiny DREAM THEATER

KOUPIT TRIKO

Uložit

Uložit

DREAM THEATER Images, Words & Beyond Tour – 6.2.2017 Praha Forum Karlín

Americký rockmetalový gigant DREAM THEATER vyráží na evropské turné „Images, Words & Beyond“ se zastávkou v Praze! Těšte se na ohromující pódiovou produkci a exkluzivní tříhodinovou show k oslavě 25. výročí nejúspěšnějšího alba »Images and Words«!

Americká skupina Dream Theater nebídne ve Foru Karlín v Praze koncert jako z učebnice stylu nazývaného progresivní metal.
Geniální nahrávky a perfektní koncerty, naprosto profesionální a technicky vyladěná produkce, to jsou američtí DREAM THEATER! Za svou dobu působení prodali více než 6 miliónů alb po celém světě! Dnes se tato all stars band obrací do minulosti aby oslavila 25. výročí od vydání komerčně nejúspěšnějšího alba »Images and Words« vydaného v roce 1992. Toto album bylo v pořadí hned druhá studiovka slavné americké progresivmetalové skupiny DREAM THEATER, která pokládala základy veškeré muzice tohoto směru a je považována za naprosto klíčovou ve vývoji progresivního metalu, dokonce byla oceněna cenou Gold Record.

Kultovní DREAM THEATER tvoří technicky velmi zdatní hráči, kteří jsou uznávaní po celém světě a patří mezi špičky rockových a metalových muzikantů. Nejhlavnější jádro kapely tvoří známá dvojka John Myung a John Petrucci. Kytarista John Petrucci byl několikrát začleněn do známé trojky turné G3 obsahující také umělce jako Steve Vai a Joe Satriani a také baskytarista John Myung je dalším nepostradatelným článkem této skupiny. Nesmíme také opomenout zbytek skvělé sestavy, zpěváka Jamese LaBrie, klávesistu Jordana Rudesse, který spolupracoval např. S Davidem Bowie a také bubeníka Mikea Mangini, který svého času doprovázel Stevea Vaie.

DREAM THEATER si rozhodně nenechte ujít LIVE na monstrózním halovém koncertě 6. února v pražské hale Forum Karlín! Předvedou vám exkluzivní show v délce tří hodin za doprovodu nádherné scény z LED obrazovek!

Uložit

Uložit

Uložit

Kvalitní mikiny skupiny Rammstein

Mikiny RAMMSTEIN k do stání v shopu Hudebnitricka.cz

Kvalitní mikiny s kapucí s předním barevným potiskem na prsou skupiny Rammstein, můžete koupit v shopu Hudebnitricka.cz

 

mikina s kapucí RAMMSTEIN – EST 1994

mikina-s-kapuci-rammstein-est-1994mikina-s-kapuci-rammstein-white-cross-zada

Koupit mikinu

mikina s kapucí RAMMSTEIN – EST 1994

Pánská mikina černé barvy s předním a zadním potiskem. Mikina má kapuci s nastavitelnou stahovací šňůrkou a kapsu „klokanku“.

  • Kapuce se stahováním
  • Přední kapsa – klokanka
  • Elastický lem v pase a na koncích rukávů
  • Materiál mikiny: 65 % bavlna, 35 % PES
  • Gramáž: 320 g/m2
  • Kvalitní potisk

Uložit

Older posts