„Jednou až skončíme tlustý, plešatý a připosraný si budem už jen stěžovat, že nejlepší roky jsou v prdeli. Dobře budeme vědět, že nejlepší to bylo právě teď..“ To je jedna z hlavních myšlenek filmu DonT Stop.
Píše se rok 1983. Do komunistického Československa konečně dorazil PUNK naplno. Osmnáctiletý Miki (Patrik Děrgel) se svým provokativním kamarádem Dejvidem (Lukáš Reichl) nechtějí zůstat pozadu. Deska London Calling od Clash jim ukáže ten správný směr. Vezmou elektrické kytary, naježí vlasy a přestanou brát ohled na svoje okolí. NO FUTURE se stane jejich heslem. DonT Stop je příběh o tom, co se stane během jednoho roku vašeho života, kdy nepřemýšlíte o zítřku ani o důsledcích svých rozhodnutí. Jediné co chcete, je prosadit svoje generačního právo na svůj vlastní životní styl ve stylu punk.
Musím se přiznat, že zezačátku jsem od československého filmu z roku 2012, který režíroval Richard Řeřicha, nic moc nečekal. Ale překvapil mě. Film se odehrává v roce 1983 v Československu, kdy k nám punk teprve přicházel. Hlavní postavou je zde Miki (Patrik Děrgel) – osmnáctiletý student, který se svým kamarádem Dejvidem (Lukáš Reichl) chce založit kapelu. Všechno to začne novou deskou od
The Clash-London Calling. Seženou zkušebnu, basáka i nástroje a už to jede. Film doprovází punk-rocková hudba, která mě ale trochu zklamala, chyběly mi tam písničky od českých kapel, které v té době také vznikaly. Jinak má film, ale skvělou atmosféru a i herecké obsazení je dobré. Mohlo by být lepší, ale o to v tomto filmu nejde. Spíš se snaží ukázat, že se dá žít heslem No Future.
Vše se odehraje během jednoho roku, kdy se kapela snaží prorazit. Není to, ale jen kýčovitý příběh o pár pankáčích. Nechybí tu konflikty mezi členy kapely a problémy doma. Konec je trochu zvláštní, ale zároveň k zamyšlení.
Uložit
Uložit
Uložit
Uložit
Uložit