Blog - Hudebnitricka.cz

Nejzajímavější informace ze světa hudby

Category: NICK CAVE AND THE BAD SEEDS

Vše o skupině NICK CAVE AND THE BAD SEEDS

Rozhovor s Nick Cave & The Bad Seeds

Rozhovor s Nick Cave & The Bad Seeds

 

 Zajímavý rozhovor s Nickem Cavem, kterého původně v eng verzi vyzpovídal Sally Stratton. Nick Cave v něm přibližuje svůj tvůrčí proces a vznik svého skvělého  alba Push the Sky Away.

 

Jak vznikalo vaše  album? Nakolik dokumentuje Váš  život v Brightonu?

Alba nahrávám tak, že si určím datum, kdy s nimi začnu. Nemám s sebou žádnou kopu poznámek, začínám úplně od nuly a tentokrát jsem s sebou měl také pouze prázdný zápisník. Vyrobila mi ho jedna dívka ze Sydney, když slyšela, jak si se stěžuji, že ty běžné se při skládání, položené na piána, zavírají. Tento proto navrhla tak, abych mohl hrát a zároveň zpívat z otevřeným zapisníkem, a tak jsem ho prázdný vzal do studia a začal skládat.

Ten zápisník byl nakonec klíčový v procesu tvorby alba a skončil jako dokumentace psaní těchto písní. Vždy jsem při písních, které skládám, trávil mnoho času výzkumem, takže existují strany a strany mých poznámek, ve kterých se písně rodily. Když se dostali do bodu, kdy jsem je považoval za připravené, přepsal jsem je psacím strojem na dopisy starých knih – vytrhl jsem je, popsal a přilepil zpátky. V těch knihách tak vznikly anatomie písní a byly úzce spjaty s tím, kde jsem v té době byl – v mé pracovně v Brightonu. Skládání trvalo dlouho, část proběhla v létě, kdy jsem psal venku na terase, což je v písních občas zmíněno. Takže v konečném důsledku je ta nahrávka o určitém čase a místě, ale na jisté úrovni zároveň i o povaze skládání. Často to jsou písně o procesu skládání songů, který zpívám.

Jak se obsah Vašich zápisníků přemění na skladby?

Začali jsme s dvěma, třemi „nástřelami“ ještě před tím, než jsme šli do studia. A to neznamená práci na skladbách, ale jen nás tří-čtyř posedávajících a hrajících. Všechno jsme to zachytili a Warren a já jsme to poslouchali, vyhodili 90% a nechali kousky, které zněly, jako že by mohli mít nějaký potenciál. Vzal jsem si je s sebou a používal jako základ pro zpěv. Tak jsem získal jakousi atmosféru pro texty, ale ještě to nebyly písničky. K těmto nahrávkám se pak nepřibližujeme, dokud se nedostaneme do studia, neposadíme se a neřekneme si „teď jdeme na tento song“ a hrajeme ten groove nebo co to je. To tvoří pouze základ, v podstatě akordy, a podle nich to nahráváme.

Některé z těch skladeb jsme ani nehráli celé, například Higgs boson Blues, tuhle skladbu jsem nikdy nezpíval celou, neboť je to skladba o putování, je to pouť v textu i v hudbě, která se postupně pomalu buduje. Jde o pocit, že nevíme, kam daná píseň směřuje, to bychom ztratili, kdybychom to celé víc zkoušeli. Takže hudebníci následují zpěv a ani já vlastně nevím, co má zpěv dělat: mám jen soubor textů, které zároveň zpívám. Takže při většině nahrávání je přítomen pocit novoty, dobrodružství a spontánnosti.

Co určuje, zda bude nový projekt albem s Bad Seeds nebo Grinderman?

Cokoliv, co dělám, je skládané specificky pro konkrétní projekt. Takže sedím v pracovně a píšu písně pro další album Bad Seeds. Nestane se mi, že „ach, to je takové grindermanovské“ a že bych odkládal věci stranou pro skupinu Grinderman, prostě tak nepracuji. Nesnažil jsem se napsat nic, co by bylo alespoň vzdáleně jako Grinderman, takže i když jsem začal psát něco, z čeho jsem měl grindermanovský pocit, přestal jsem s tím.

Nick Cave: „Chci lidi na chvíli vtáhnout do jiného světa“.

Toto album je zaplněné množstvím ženských postav, máte pocit, že má více ženského úhlu pohledu?

Myslím, že v tomto albu je tolik ženského aspektu ne pro to, co jsem do něj přinášel, ale spíše čeho jsem se zbavoval. Dělal jsem tolik věcí s Grindermana napsal jsem Bunny Munro, což jsou všechno věci zabývající se mužskými věcmi. Byli to mužské nahrávky, neurotické, sexuálně nabité. Takže když jsem seděl a skládal a

začal přemýšlet tímto způsobem, nechal jsem to tak a snažil jsem se najít jiné věci. Psaní je na určité úrovni erotickým cvičením, neboť jde o žití představy, je to transformace a to mě zajímá. Takže hádám, že jsem při některých věcech použil feminino perspektivu.

Jsou postavy Vašich písní založené na skutečných lidech?

Řekl bych, že jsou jen mnou skuteční a pokud píšu o své ženě – což dělám často – nic o své manželce nevím. Trávím s ní hodně času a ona tráví hodně času se mnou, ale nejsem si jist, zda opravdu víme něco o tom, co se děje uvnitř toho druhého, nemyslím, že někdo z nás to skutečně ví. Takže když píšu o své ženě, ve skutečnosti píšu o tom, co na ní pozoruji ze svého pohledu nebo pokud píšu o jejím pohledu na věci, jsem to jen já oblečený jako moje žena. (Smích) A myslím, že je to stejně se všemi písničkami: je to o vydání se do toho imaginativního prostoru, který je přeměněný o to, kdo jsem, na něco jiného.

A co na to Vaše žena?

No, taková je dohoda, ne? Faustovská dohoda mezi umělcem a múzou – ve vztahu není nic svaté a vše je nakonec sdílené. Možná se stát nesmrtelným v nějaké písni, každý posvátný moment je strávený a vyvržený jako píseň. Toto album se jí moc líbí, nikdy jsem ji neviděl více něčím zasaženou tím, co jsem udělal, a je na něm dost, i na obalu.

Myslíte, že míchání skutečného a vymyšleného světa pomáhá publiku interpretovat si písně podle svých osobních zkušeností?

Všechno je svým způsobem přemleté představivostí a změněné na něco jiného. Ale je to autentické, ve smyslu, že cítím silné spojení s tím, o čem píšu, a chci, aby lidé při poslechu mých věcí byly na chvíli vtaženi do jiného světa, a když přestanou poslouchat, mohou dále pokračovat v tom svém. To hledám i když se jdu podívat na něčí obrazy. Pokud jdu a vidím díla El Greca, jsem vtažen do určitého světa a určitého vidění věcí – prodloužené těla a tak – jeho vidění,  jak on vnímá věci. Ale přináší to i spoustu věcí pro mě a doufám, že nějakým menším způsobem i to, co dělám já, má tu schopnost.

Ovlivňují Vaše vedlejší projekty tvorbu písní?

Když člověk souhlasí, že udělá cosi, co vlastně neví jak dělat, jako například psaní scénářů, zpočátku si říká „jasně, zkusím to a napíšu scénář“. Napíšete to a jste celý „hej, já to vím!“ a je v tom určité vzrušení. A pak napíšete další, „OK, teď už vím, jak se to dělá“ a zjistíte že jste zasraný scenárista. (Smích) Takže vás to odvádí od skutečné práce, což je the Bad Seeds, odvádí vás to a je to úleva vrátit se zpět. Dělal jsem na Lawless, filmu, který nakonec zabral tolik času – tolik energie, spousta bojů s množstvím lidí s různými agendami – než jen  sedět v místnosti s klukama z Bad Seeds, hudebníky, kteří říkají na zcela jiné úrovni, s přáteli, kteří kromě hudby nemají žádnou jinou agendu, byla taková úleva, že to ani neumím říct. Takže snad to přináší zpět radost z hraní hudby.

Jaký vliv má Warren Ellis na to, jak zní Vaše hudba?

S Warrenem teď spolu děláme na všem a je to zvláštní spolupráce a speciálně pro mě je velmi plodná. Pracujeme na hudbě k filmu a je to pro mě čest – nemyslím to tak, že „je to pro mě hojnost čest pracovat s tímto člověkem“ – ale opravdu, být v tomto bodě mé hudební kariéry a mít někoho, s kým mohu spolupracovat, kdo umí přinést něco nového, posouvat mě a znovu to celé otevírat, je darem z nebes. Jsem a vždy jsem byl spolupracovník, vždy jsem na hudbě pracoval s jinými lidmi. Ale nikdy jsem nepracoval s nikým tak intenzivně jako s Warrenem, to, co přinesl do tohoto alba, je obrovské a je spoluautorem všech skladeb spolu se mnou. Ale ve smyslu, kde všechny ty zvuky bere, to je pro mě záhada. Myslím, že do určité míry to je záhada i pro něho samého (smích), protože když se ho zeptáte „co je tohle?“, Zdá se, že neví nebo nechce odpovědět.

Myslíte si, že lidé jsou stále ochotni poslouchat celá alba od začátku do konce?

Nyní je to právežně většinou jen o singlech. Lidé si nějakou skladbu najdou na Youtube nebo kdekoliv a to jim stačí. Většinu lidí už tak moc nezajímá album jako celek. Někteří umělci s tím stále dokáží zaujmout a myslím, že zde stále budou mít své místo, ale pro většinu, bohužel, je to zbytečný formát. Můj manažer, když slyšel toto album poprvé – přišel do studia a zahráli jsme mu to – na konci řekl: „Takže vy očekáváte, že lidé si sednou a 40 minut budou poslouchat celé tohle album.“ A já jsem řekl, že ano. On na to „OK, v pořádku, tak na tom musíme máknout“ – vnímal to jako výzvu. Už to není samozřejmá věc, je to opravdu výzva, protože už se to tak nedělá, lidé na to nemají čas.

Nick Cave: „Dobrá píseň je taková, která zůstává stále živá“.

Bad Seeds jsou na hudební scéně už nějakých 30 let, v čem spočívá tajemství Vaší vytrvalosti?

Bylo zvykem uhánět plnou parou vpřed a lidé postupně odpadávaly, ale zdá se, že nyní se to otáčí. A tak lidé jako Barry Adamson, který odešel z kapely už dávno, ale udržovali jsme kontakt, tak jako s většinou, jsou zpět – řekl jsem „Chceš přijít a hrát basu?“ a on „Jasně, určitě.“ Oslovil jsem i Blixe, aby přišel a zahrál si na tomto albu a on velmi chtěl, ale nakonec nemohl přijít. Ale teď to je svým způsobem tak, že the Bad Seeds, minulost i současnost, tvoří komunitu, ne jen spousty bývalých členů.

Je po těch letech a 15 albech těžké vybrat, co se bude hrát na koncertě?

Musíte zjistit, jak hrát písničky živě a to je zcela jiná věc, protože ty songy znáte a musíte zabránit tomu, aby ztuhly. Některé můžete udržet naživu – jsou skladby, které jsem udržel živé 30 let jako The Mercy Seat. Vždy ji mohu vytáhnout na koncertě a nezáleží na tom, čím procházíme nebo jaký typ hudby teď hrajeme, vždy můžeme hrát The Mercy Seat. A vždy to vyjde jinak a zůstává to živé, což je myslím důkazem dobré písně. Jiné písně prostě zemřou, skončí velmi rychle, nemají to cosi, ve skutečnosti to nejsou dobré skladby a zjistíte to, když je hrajete živě. Takže se naučíte 30 písní a zahrajete 15 z nich.

Co pro Vás znamená živé vystupování?

Koncertování je jeden ze způsobů, jak se stát někým jiným, než ve skutečnosti jste. Myslím, že všichni to pravděpodobně chceme dělat, nebo být toho schopni, v čemkoli, co děláme. Pokud dokážeme něco dělat dobře, cítíme se jistým způsobem povzneseni. A když vyjdete na pódium a děláte to před spoustou lidí, cítíte to velmi intenzivně. Cítíte to tak na velmi krátký, kompaktní čas a pak to už necítíte. Ten pocit, že jste se stali někým jiným, někým lepším – je vyčerpávající procházet touto transformací každou noc, noc za nocí. Na konci toho všeho si chcete jen pustit telku (smích) a nic z toho neřešit a hlavně neřešit samasebe. To je ten hlavní problém s turné, skutečně, že se tak velmi soustředíte na sebe samého.

Nick Cave na výběrovku zařadil hity i srdcovky, přidává také knihu

Výběrovka Lovely Creatures, která mapuje jeho tvorbu z let 1984 až 2014.

Nick Cave na výběrovku zařadil hity i srdcovky, přidává také knihu

Jsou lidé, kteří si nevědí rady s tím, kde s The Bad Seeds začít. Další znají katalog skupiny lépe než já. Tohle album má být takovou cestou třemi dekádami naší hudební tvorby,“ vysvětluje Cave, proč dvojité CD vzniklo. Původně mělo vyjít už v roce 2015, ale kapela nakonec dala přednost tvorbě řadové desky.

Nyní jsme vybrali písně, které se pořád drží – z jakýchkoliv důvodů. Některé hrajeme na koncertech, další jsou naše osobní oblíbené kousky. Jiné jsou prostě na to, abychom je vynechali, příliš obrovské a mají v sobě historii. A pak jsou takové, kterým se nepodařilo do výběru dostat… chudinky. A ty musíte objevit sami,“ dodává hudebník.

Na výběru skladeb se podíleli současní i bývalí členové skupiny. Ponořili se do osobních archivů a dosud neviděné fotografie i dokumenty budou součástí knihy, jež vyjde společně se sérií původních esejů.

Tato kniha bude k dispozici jako součást limitované edice alba „super deluxe“, která bude obsahovat ještě dvouhodinové DVD se vzácnými, dosud nezveřejněnými archivními záběry. Kolekce vyjde rovněž na vinylu.

Nick Cave

Nick Cave se narodil roku 1957 v Wangarattě (Austrálie). Otec byl učitel, a matka knihovnice. Je z venkovské rodiny, kde vyrůstal spolu se svými třemi sourozenci – Petr (1954), Tim (1952) a Julie (1959). Ve dvanácti byl vyloučen kvůli kázeňským problémům a byl poslán do internátní školy v Melbourne.

Nechal se zcela okouzlit Hardrockem sedmdesátých let. Ve 14ti založil kapelu Boys Next Door, z níž následně vznikla kapela The Birthday Patry (1980). Tehdy se Nick Cave stěhuje do Londýna, ale již rok na to se vrací zpět do Melbourne, kde kapela zažívá první úspěchy. Následně se ovšem rozpadá, a v r. 1983 zakládá Nick Cave The Bad Seeds. Zde také začíná jeho první zkouška s filmem.

Roku 1988 píše hudbu k filmu NEBE NAD BERLÍNEM (Wim Wenders) kde si také zahrál vedlejší roli. Ve stejném roce vzniká film GHOSTS…OF THE CIVIL DEAD (John Hillcoat) na kterém také spolupracuje. Hned rok na to vzniká DEATH OF A LADIES‘ MAN kde Nick píše jak hudbu, tak scénář. V roce 2005 měl premiéru film THE PROPOSITION, který režíroval John Hillcoat, hudbu a scénář napsal Nick Cave. Na základě této spolupráce vzniká i filmová produkce Titan Films.

V současné době pracuje Nick Cave na své nové knize, která je po jeho knihách „King Ink“ a „A uzřela oslice anděla“ velice očekávaná.

Mistr procítěné melancholie a atmosferických balad. Nick Cave slaví 60 let

Australan Nick Cave není jen písničkář. Je zároveň i herec a velmi úspěšný spisovatel. Známý je ale především pro své mistrné balady, které se svou kapelou Bad Seeds předvede naživo i v pražské O2 Aréně 26. října. Oslavme jeho kulatiny výběrem pěti z jeho největších hitů.

Trička Nicka Cave na pražský koncert koupíte zde.

Do you love me? (1994)

Celou písní prostupuje jednoduchá, ale téměř magická basová linka, která se stále opakuje. Do toho naléhavý hlas Nicka Cavea, který se ptá na tu nejdůležitější otázku ze všech: „Miluješ mě?“

 

Henry Lee (1996)

Spojení dvou velikánů – tesklivý hlas Nicka Cavea a téměř šansonový vokál britské zpěvačky PJ Harveyové.  Výsledný duet je moderní předělávkou tradiční lidové písně Young Hunting.

Where the Wild Roses Grow (1996)

Diskutabilně nejznámější píseň Nicka Cavea. To je z velké části dáno tím, že je nejvíce určena pro mainstreamové posluchače a takto se dostala i do rádií po celém světě. Duet s herečkou a zpěvačkou Kylie Minogue vypráví tesklivý příběh dívky Elisy Dayové, které nikdo neřekne jinak než Divoká růže. Velká láska končí nešťastně – ranou kamenem do hlavy a studenou vodou v řece.

Into my Arms (1997)

Intimní vyznání, které Cave napsal po rozchodu se svou dlouholetou partnerkou Vivien Cainerovou. Vedlejší téma je ale i Caveovo rozčarování z náboženství.

 

tričko NICK CAVE – Jesus Alone – pánské

tričko NICK CAVE - Jesus Alone pánské

tričko NICK CAVE – Jesus Alone pánské

Pánské tričko interpreta NICK CAVE s bílým art potiskem na prsou.

Kvalitní pánské tričko střední gramáže. Kvalitní průkrčník s přídavkem 5 % elastanu se zpevňující ramenní páskou. Silikonová úprava úpletu. Trup po stranách beze švů.

KUP TRIČKO

RECENZE: Nick Cave zhudebnil zoufalství ze ztráty syna

Pro recenzenta je někdy docela těžké, jak se vlastně k tématu postavit. Zvlášť když je poměrně ožehavé. Proti tomu, za jakých okolností vznikalo nové album Nicka Cavea Skeleton Tree, jsou ovšem tyhle žurnalistovy problémy skutečně podružné.

Často bývá citována poučka, že umělecké dílo by mělo obstát bez vysvětlování a bez vědomí kontextu vzniku. Toho, kdo dílo vnímá, by v přijetí či nepřijetí jeho poselství a estetického prožitku nemělo limitovat vědomí, zda autor byl příliš starý nebo příliš mladý, zda měl nějaký fyzický či duševní handicap nebo zda se při tvorbě nacházel v euforii nebo totální depresi.
Jenže to jsou pouze teorie, protože zejména pokud se o nějakého umělce dlouhodobě zajímáme, lze předpokládat, že známe i jeho životní peripetie a od nich se jen těžko dokážeme odtrhnout. V případě Nicka Cavea je navíc tento kontext znásoben tím, že de facto součástí jeho nového alba je dokumentární film One More Time With Feeling. Na celé zeměkouli měl premiéru minulý čtvrtek, v předvečer vydání Skeleton Tree, a i pro ty, kteří o událostech v protagonistově rodině v posledním roce nic nevědí, je vlastně klíčem k nové desce.
Pohled do soukromí
Nick Cave není z těch, kteří by lacino vyprodávali svoje soukromí. Až do loňského července, kdy pádem z útesu v anglickém Brightonu zemřel jeho patnáctiletý syn Arthur, asi málokdo věděl, kolik má zpěvák se svou současnou manželkou Susie dětí. K tragédii došlo v průběhu nahrávání Caveova alba a na nějaký čas byla pochopitelně práce přerušena. Není úplně jasné, kolik skladeb z těch, jež na Skeleton Tree jsou, už bylo hotovo, kolik jich Cave předělával, případně které vznikly až ve druhé fázi práce. Na to zřetelnou odpověď nedává ani film, byť tu a tam něco naznačí (ve chvílích, kdy Cave se svými spoluhráči, mezi nimiž má hlavní slovo houslista Warren Ellis, hovoří o různých variantách některých písní).
Jisté je, že album je celé protkáno velmi temnými až apokalyptickými vizemi a obrazy. Takové známe ovšem z Caveovy tvorby kontinuálně a mnohé, málo platné, působí v jeho tvorbě už trochu jako klišé. Druhou výraznou hlavní linií je lyrizované vyslovení ztráty blízkého člověka, jež bychom za normálních okolností asi četli jako stesk po ženě. V situaci, v jaké autor byl a je, ovšem nelze tyto pasáže vnímat jinak než jako výkřiky zoufalství ze ztráty syna.
Jaké to bude naživo?
Z oněch osmi skladeb alba lze za vyslovenou píseň označit vlastně jen jednu, závěrečnou a zároveň titulní. Cave s Ellisem ve filmu sami popisují vznik alba jako do značné míry improvizaci. Vlastně jde o jen volně strukturovaný litanický polozpěv-polorecitativ do
podkladu, tvořeného hudebníky se sice nepochybnou erudicí, ale jakoby vyhaslými inspiračními zdroji. Samozřejmě, to, že před lety psal Nick Cave písně v podstatě zpěvné, z nichž z mnohých se staly jakési „alternativní hity“, ještě neznamená, že se tohoto rukopisu musí za každou cenu držet celý život.
Ale i přes zajímavé momenty v hudebním podkladu (některé zvuky, vytvořené Ellisem prostřednictvím elektronických efektů či na syntezátor, či rozhodně netuctové aranžmá hostujících smyčců, které dodává některým místům velké napětí) nelze neslyšet a prostřednictvím filmu nevidět určité tápání. Kterému se ale – a jsme opět u úvodních úvah – nelze divit. Je to ovšem důvod k bezvýhradnému přijetí celého alba?
Nabízí se ještě jedna, možná nepodstatná, čistě technická, ale zajímavá otázka. Lze tento repertoár vůbec hrát živě? A pokud ano, jak a kde? Uvědomme si, že Nick Cave už je dávno v halové fázi kariéry. Bylo by relativně jednoduché si představit, jak celou desku Skeleton Tree vezme, jak leží a běží, a „přesadí“ ji na klubové pódium. Což je ovšem nerealizovatelné, protože vstupné by muselo být astronomické. Ale že by tyhle intimní zpovědi navkládal mezi svoje koncertní hity?

TRIČKO NICK CAVE – PORTRAIT

NICK CAVE – Portrait – pánské tričko, krátký rukáv

Pánské tričko interpreta NICK CAVE s barevným art potiskem na prsou.

Kvalitní pánské tričko střední gramáže. Kvalitní průkrčník s přídavkem 5 % elastanu se zpevňující ramenní páskou. Silikonová úprava úpletu. Trup po stranách beze švů.

  • Materiál trička: 100% bavlna
  • Gramáž: 160 g/m2
  • Střih: single jersey
  • Kulatý nákrčník

 

KUP TRIKO

NICK CAVE AND THE BAD SEEDS vystoupí v praze

Nick Cave & The Bad Seeds jsou jedněmi z nejlépe kritikou oceňovaných umělců současnosti, prodali dosud celosvětově přes pět milionů alb. Jejich vliv je nesmírný a dalekosahající, jsou nadále jedněmi z umělecky nejsilnějších a nejpůsobivějších seskupení na světě.

Originální trička Nick Cave koupíte v shopu Hudebnitricka.cz.

V polovině loňského roku vydali nové, své šestnácté album v řadě s názvem Skeleton Tree. Po vydání novinky se Nick Cave & The Bad Seeds vydají na turné a Českou republiku nevynechají. 26. října 2017 vystoupí v pražské O2 areně.

Kapela na turné zahraje ve složení: Nick Cave, Warren Ellis, Martyn Casey, Thomas Wydler, Jim Sclavunos, Conway Savage, George Vjestica a Larry Mullins.