Blog - Hudebnitricka.cz

Nejzajímavější informace ze světa hudby

INCUBUS

INCUBUS

 

Výsledek obrázku pro incubus

O skupině

Skupina pochází u Kalifornie a vydala již šesté album s názvem Ligt Grenades...Incubus kombinují rock a metal s dalšími prvky (funk, hip-hop…).Zpěvák Brandon a bubeník José se znali již od základní školy, zde se také seznámili s Mikem. Až na střední škole se spřátelili s basistou Alexem.

Ze začátku hráli převzaté písně na různých oslavách…Po určité době chtěli zkusit začít tvořit vlastní písně.
První písní kapely byla píseň LOVE SICK. V této době neměla ještě kapela název, Mike díky slovníku přišel na název INCUBUS – démon, který sirší pohlavní energií.
Kapela hrála v různých klubech např. v Roxy na Sunset Strip.

První DEMO vzniklo v roce 1995, o deset měsíců později vydali své první album Fungus Amongus…

Foo Fighters

Foo Fighters

Založení:3. 3. 1996, Žánry:rock

 

Výsledek obrázku pro foo fighters

O skupině

Stěžejní postavou americké čtveřice Foo Fighters se od počátku stal Dave Grohl (nar. 14. 1. 1969, Washington), který svoji hudební dráhu začínal jako mladíček v polovině osmdesátých let ve Washingtonu v kapelách Freak Baby, Mission Impossible a Dain Bramage. Poté odložil kytaru a zasedl k bicí soupravě. V sedmnácti letech odpověděl na inzerát a po konkurzu byl přijat ke skupině Scream. V roce 1990, po rozpadu kapely bratrů Petea a Franze Stahlových, zakotvil v tehdy ještě nepříliš známé skupině Nirvana, v níž nahradil předešlého bubeníka Dannyho Peterse. Dave Grohl vzápětí společně s charismatickým zpěvákem Kurtem Cobainem a urostlým baskytaristou Chrisem Novoselicem natočil přelomovou, celosvětově nezvykle úspěšnou „kultovní“ desku „Nevermind“. Grohl stál po celou dobu existence tria Nirvana ve stínu mediálně „propíraného“ Kutra Cobaina. Byl však s tímto stavem spokojený a v žádném případě nezáviděl vůdčí osobnosti kapely Nirvana jeho pozici, se kterou se ostatně až do své sebevraždy nedokázal vyrovnat ani samotný Kurt Cobain.

6. dubna 1994 ukončil Kurt Cobain sebevražedným výstřelem nejen svůj život, ale i další hudební vyhlídky jeho spoluhráčů. Dave Grohl, který na rozdíl od Kurta nikdy neholdoval drogám se po tomto tragickém datu začal stavět na vlastní nohy. Tou dobou měl v zásobě půl druhé desítky vlastních demosnímků. Grohl využil svůj hráčský potencionál a jen s nepatrnou výpomocí kytaristy Grega Dulliho natočil během osmi říjnových dnů patnáct písní, které v polovině devadesátých let vyšly pod hlavičkou Foo Fighters na stejnojmenném debutu. Název „kapely“ si Dave Grohl nevymyslel náhodou. Od svých dětských let byl totiž posedlý ufologií a „s„Foo fighter nazývali američtí vojáci, sloužící v Evropě, podivuhodné, těžce definovatelné objekty na obloze.

Všestranně nadaný Dave Grohl si pro natáčení druhé studiovky k sobě přibral další tři muzikanty s nimiž se poprvé živě představil 3. března 1996 v klubu Satyricon v Portlandu. V nově utvořené sestavě Dave od počátku figuroval jako kytarista, zpěvák a bubeník „na půl úvazku“. Jeho spoluhráči se stali, baskytarista Nate Mendel, bubeník William Goldsmith (oba z postpunkových Sunny Day Real Estate) a kytarista Pat Smear, který ostatně skupinu Nirvana doprovázel jako druhý kytarista na jejím posledním turné. Ještě v průběhu natáčení desky z kapely koncem roku 1996 vypadl Goldsmith, kterého nespokojený Dave ponechal jen na dvou tracích a zbytek dobubnoval osobně. K dovršení všech zmatků se na albových videoklipech místo Goldsmithe „předváděl“ tehdy právě nastupující nový bicák Taylor Hawkins. Klip „Big Me“, parodující reklamu Menthos vyhrál v anketě o nejlepší videoklip hudební televize MTV za rok 1996. Druhé řadové album „The Color and the Shape“ bylo nahráváno v Seattlu a Los Angeles a do prodeje se dostalo až v květnu 1997.

Taylor Hawkins se dokonale začlenil po boku Dave Grohla. Oba dva si spolu výtečně rozuměli nejen hudebně ale i lidsky. Hawkinsův „rozmanitě vychytaný“ styl hry na bicí lze připodobnit ke způsobu jakým hrával bubeník Stewart Copeland z trojky Police. Grohl naopak vždy tíhnul spíše k dravějšímu a údernějšímu mlácení do bicích, stejně tak jako jeden z nejráznějších bicáků všech dob John Bonham z Led Zeppelin. Hawkins i Grohl spolu poprvé střídavě udávali rytmus na třetí, hodně umírněné řadovce „There Is Nothing Left to Loose“. V té době však Foo Fighters fungovali již jen jako trio, tudíž bez kytaristy Pata Smeara, který to „zapíchl“ po poslední šňůře v září 1997. Prázdné místo se pár měsíců snažil zacelit kytarista Franz Stahl, který však nakonec Foo Fighters opustil v létě 1999 a překazil tak jejím členům plánované vystoupení na znovu oživeném legendárním megafestivalu Woodstock.

V druhé polovině roku 1999 byli „Fighters“ posíleni o kytaristu Chrise Shifletta, který si to s nimi poprvé živě střihnul 12. října 1999. V nové sestavě začalo vznikat čtvrté, skvěle nadupané album „One By One“. Jeho nahrávání však bylo přerušováno Grohlovými bočními aktivitami. K zajímavým vybočením patřila jeho na dálku zprostředkovaná kytarová vyhrávka, kterou naimplantoval do svého alba „Heathen“ rockový chameleón David Bowie. Grohl si vzápětí odskočil zabušit do bicích ke skupině Queens of the Stone Age. S tou nakonec odjezdil i turné na podporu společně spíchnutého a kritiky vychvalovaného alba „Songs for the Deaf“. Obohacen touto zkušeností, Grohl s ostatními členy Foo Fighters ve studiu přemíchal a znovu nahrál většinu pasáží již téměř hotové fošny „One By One“. Námaha se vyplatila, a skupině po pěti nepříliš plodných letech tak vyšlo jedno z nejlepších rockových alb roku 2002. Bez zajímavostí není ani to, že Dave si na této desce poprvé pevně stojí za svými texty a tvrdí o nich, že je tentokrát psal skutečně s radostí. Nezbývá než doufat, že kapela která se poprvé představila v Česku již 22. října 1995 v pražské Brumlovce, nás brzo navštíví se svým aktuálním koncertním programem.

Dave Grohl 6. ledna 2004 nahrával pro nové album skupiny Garbage bubenické párty písně „Bad Boyfriend„.

Formaci Probot, jež vznikla jako vedlejší projekt Davea Grohla vyšlo 9. února 2004 eponymní debutové album složené s jedenácti řádných skladeb a jednoho utajeného songu. Ke Grohlovi, který pro tentokrát nestál za mikrofonem a podílel se jen jako muzikant se připojili jiní zpěváci. Neměnným jádrem skupiny se stal kromě Grohla ještě bývalý kytarista skupiny Zwan Matt Sweeney a producent Grohlova mateřské skupiny Foo Fighters Adam Kasper. Heavymetalové album „Probot“, jež je poznamenáno prvky trashe a stoner rocku, má pramálo společného s tvorbou Foo Fighters. Jedná se spíše o uskutečnělý Grohlův sen o boření stereotypů a možnosti vměstnat na jednu fošnu jím uznávané heavymetalové ikony starých časů. Deska, která je prostoupena nezávislostí nebyla počata z touhy po úspěchu, ale jen jako hold skutečné heavymetalové muzice, která vzniká z tvůrčí svobody a ne z touhy vydělat si nějaké ‚kroupy‘. Celý proces trval tři roky, během níž se David Grohl snažil svými zaslanými ‚instrumentálkami‘ oslovit vytipované osobnosti řádně tvrdé muziky a zlomit je pro spolupráci. O tom, že se vše nepovedlo na sto procent, vypovídá i finální absence vokálů přizvaných zpěváků Toma Arayae ze Slayer či Phila Anseimona z kapely Pantera. Jejich pozice nakonec zaplnila další zvučná jména heavymetalu, například Cronos (Venon), Max Cavalera (Soufly, ex-Sepultura), Lemmy (Motörhead), Lee Dorrian (Cathedral, Napalm Death), Snake (Voivod) či King Diamond (King Diamond, ex-Mercyful Fate). Prvním singlem alba se stala skladba „Centuries of Sin“.

Foo Fighters vydali 13. června 2005 dvojalbum „In Your Honor“, jehož jedna polovina je ‚ospale‘ akustická a druhá pořádně rocková. Kapela nové songy nenahrávala v Grohlově studiu, ale v rozlehlém, k tomuto účelu přizpůsobeném, skladu. Na nahrávce se podílela hostující zpěvačka Norah Jones. Na několika tracích spolupracoval bývalý baskytarista John Paul Jones z Led Zeppelin, který pohostinně zahrál na Mellotronu, klavíru a mandolíně

Daft Punk

Daft Punk je jméno skupiny francouzských hudebníků Guy-Manuela de Homem-Christa (narozen 8. února 1974) a Thomase Bangaltera (narozen 3. ledna1975). Duo je považováno za jeden z nejúspěšnějších elektronických projektů současnosti, jak v prodeji alb, tak ohlasu kritiky. Poté, co Daft Punk získali popularitu v houseovém hnutí 90. let ve Francii, dostaly se na výsluní také další podobné projekty, jako například Air, Cassius nebo Dimitri from Paris a Around The World.

Daft Punk jsou také ceněni za své skladby, které měly velký vliv na francouzskou houseovou scénu. Do roku 2008 byl jejich manažerem Pedro Winter (Busy P), hlava vydavatelství Ed Banger Records.

V roce 2013 vydali song s názvem Get Lucky, na které spolupracovali s Pharrellem Williamsem. Během dvou dnů se prodalo 50 tisíc kopií této skladby.

V létě roku 2016 se začalo spekulovat o tom, že se Daft Punk a kanadský rapper The Weeknd zavřeli do studia. 30. září 2016 vyšel track Starboy, který se hned po vydání stal velkým hitem. O necelé 2 měsíce později 18.11.2016 vyšel dosud poslední track I Feel It Coming opět s rapperem The Weeknd.

Historie

Thomas Bangalter a Guy-Manuel de Homem-Christo navštěvovali stejnou střední školu, kde se roku 1987 seznámili. Stali se z nich dobří přátelé a brzy začali nahrávat svá první dema. V roce 1992 vytvořili spolu s kytaristou Laurent Brancowitzem indie rockové trio s názvem Darlin‘ (podle songu od The Beach Boys). Jednu z jejich písní vydal nezávislý label Duophonic Records na svém výběrovém EP. Na stejném labelu vydávali i britští Stereolab, kteří je pozvali hostovat na své koncertní turné po Evropě. Bangalter však tehdy řekl „Myslím, že hudba, kterou děláme je jen průměrná. Bylo to tak krátké, asi tak šest měsíců. Udělali jsme čtyři písničky, dvě vystoupení a to bylo vše.“ Tento negativní názor, který se objevil v časopise Melody Maker asi nejlépe vystihuje situaci, v níž se hudebníci nacházeli. Krátce na to Bangalter a Homem-Christo opouštějí Brancowitze (ten se přidává ke kapele Phoenix) a zakládají Daft Punk.

Daft Punk po experimentování s bicím automatem a syntezátory nahrávají v roce 1995 svou první komerčně úspěšnou skladbu „Da Funk“. Současně hledají manažera, kterým se nakonec stává Pedro Winter. V září 1996 podepisují smlouvu s Virgin Records – kontrakt jim mimo jiné vyhrazuje veškerá práva k jejich písním skrze produkční společnost Daft Trax.

Začátkem roku 1997 vychází jejich debutové album Homework. Díky syntéze techna, house, acid house a různých electro stylů, je považováno za jedno z nejvlivnějších tanečních alb devadesátých let. Daft Punk se rázem stávají hvězdami taneční scény. Největší úspěch sklidil hit „Around the World“, jenž je známý zajímavě se opakujícími slovy názvu písně. V rámci desky Homework vyšla také videa, jež režírovali Spike Jonze, Michel Gondry, Roman Coppola a Seb Janiak. Kolekce videí vyšla v roce 1999 pod názvem D.A.F.T. – A Story about Dogs, Androids, Firemen and Tomatoes.

Rok 2000 znamenal pro Daft Punk začátek práce na druhém albu, jenž vyšlo v březnu 2001. Na desce Discovery se orientují na synthpop a samply typické pro 70. a 80. léta. I tentokráte sklízí deska velký úspěch (2. místo v britské hitparádě). Kluby po celém světě ovládá hit „One More Time“, singly „Digital Love“ a „Harder, Better, Faster, Stronger“ se výrazně prosazují nejenom v Británii ale i v USA.

Dalším studiovým albem francouzského dua bylo Human After All, jenž vyšlo v září 2006. Tato deska alespoň u fanoušků nesklidila zdaleka takový úspěch jako předchozí dvě řadová alba. V britských hitparádách se nejvýše dostal singl „Robot Rock“ (32. místo). Někteří kritici označili album jako zklamání roku, nicméně i přesto bylo nominováno na Grammy v kategorii Dance (nakonec ale vyhráli The Chemical Brothers s deskou Push the Button).

Výsledek obrázku pro daft punk

V roce 2014 zvítězili se skladbou Get Lucky jako nahrávkou roku v cenách Grammy.

Bob Marley

Bob Marley

celým jménem Robert Nesta Marley (6. února 1945, Saint Ann Parish, Jamajka – 11. května 1981, Miami, Florida, USA) byl jamajský zpěvák, skladatel a kytarista, spoluzakladatel a významný představitel reggae.

Dětství

Narodil se v Rhoden Hall, farnosti sv. Anny na Jamajce. Jeho otec Norval Marley byl důstojníkem anglické armády a jeho matka Cedelle (Ciddy) pocházela z Jamajky. Krátce po jeho narození je ovšem jeho otec opustil. Protože vyrůstal mezi černochy, velmi trpěl skutečností, že v něm koluje bělošská krev. Když mu bylo deset let, odstěhoval se s matkou do Kingstonu do ghetta Trench Town. Mezi pravidla tohoto ghetta patřila skutečnost nevlastnit žádný majetek, všechno patřilo všem, ať jde už o hrnce na vaření, marihuanu nebo střechu nad hlavou.

Kariéra

V šestnácti letech začal profesionálně zpívat. O rok později v triu s kamarády Bunnym Livingstonem (Bunny Wailer) a Peterem McIntoshem (Peter Tosh) pod názvem Teenagers (později též Wailin‘ Rudeboys) nahrávali ve studiu Leslieho Konga svůj první singl Judge not.

V roce 1965 pod názvem Wailers (Kvíleči) podepsali smlouvu s vydavatelstvím Island, kde vydali několik dalších singlů. V roce 1966 se oženil s Ritou Andersonovou a společně odjeli do USA, kde Bob nevydržel ani jeden rok. Když se vrátil na svou milovanou Jamajku, založil vlastní vydavatelství – Wailin‘ Soul.

V roce 1969 se v základech změnil Bobův život, neboť on a celá kapela přijali rastafariánskou víru. Wailers vydávali dál a v rytmu reggae, k němuž se dopracovali přes ska začátky. Rok 1974 se stal rokem, kdy z kapely odešel Peter Tosh i Bunny Livingstone a on byl donucen postavit nové Wailers (nyní přejmenované na lBob Marey & Wailers) včetně ženského pěveckého tria s Ritou v čele. Díky úspěchu s albem Natty dread se z něj stala hvězda celosvětového formátu.

Smrt 

Když se v roce 1978 zranil při fotbalu, lékaři u něj zjistili zhoubné rakovinné bujení (patrně po otci zdědil predispozice k rakovině kůže, která je jinak u lidí černé pleti velice výjimečná). Byla mu nabídnuta operace, kterou odmítl, protože rastafariánská víra neuznávala „zásahy do lidského těla“. Bez ohledu na horšící se zdravotní stav stále koncertoval. V New Yorku vyprodal obrovskou Madison Square Garden. Na oslavu koncertního tažení vydal dvojalbum  Babylon by bus, jež je některými recenzemi označováno za jednu z nejlepších živých reggae nahrávek.

Poslední vystoupení se odehrálo 23. září 1980 v Pittsburghu v rámci Uprising tour. Poslední píseň dozpíval s vypětím sil. Když se konečně rozhodl s nemocí bojovat a podstoupil radikální chemoterapii, při níž přišel o osm let nestříhané dredy, bylo už příliš pozdě. Při kondičním běhu v newyorském Central Parku v roce 1980 zkolaboval. Rakovina se rozšířila do jeho mozku, jater i plic.

Zemřel 11. května roku 1981 v nemocnici v Miami na Floridě, jeho poslední slova patřila jeho synovi Ziggymu „Za peníze život nekoupíš“. 22. května po slavnostních obřadech v Kingstonu jsou jeho ostatky převezeny do rodného městečka, kde jsou do dnešních dnů uloženy v kopci Nine Miles. Byl pochován spolu se svou kytarou Gibson Les Paul, fotbalovým míčem, marihuanovým pukem, prstenem, který mu dal etiopský princ Asfa Wossen a biblí.

Výsledek obrázku pro bob marley

„Red Hot Chili Peppers“

„Red Hot Chili Peppers“

 

Americká rocková skupina z L. A., existující od r. 1983. Originální eklektické spojení hip hopu, funku a heavy metalu. Původní jádro působilo ve skupině Anthym, J. Irons a H Slowak, poté jistý čas pokračovali ve sk. What Is This? (Kiedis, Flea i Smith jsou ročník 1962.)

Na albu „Red Hot Chili Peppers“ (1984) ještě hráli J. Sherman a C. Martinez (ten poté pokračuje se sk. Anthym). Úspěch se dostavuje až s albem „The Uplift Mofo Party Plan“ (1988) a hitem Fight Like A Brave. V červnu 1988 ale H. Slowak umírá (předávkování heroinem) a odchází též J. Irons. Novými členy se stali J. Frusciante a Ch. Smith. V tomto roce vychází 5-písňové EP Abbey Road (na zn. EMI – Capitol).

Velký úspěch sklízí alba „Mother´s Milk“ (1989) a „,Blood Sugar Sex Magic“ (1991). Desku „Blood Sugar Sex Magic“ produkoval Rick Rubin a obsahovala i několik hitových singlů (např. Under The Bridge). V r. 1992 byl Frusciante nahrazen A. Marshallem a ten v r. 1993 J. Tobiasem. I toho zakrátko vystřídal Dave Navarro (ze sk. Jane´s Addiction).

Na přelomu r. 1995/96 se Flea a Smith objevují v “bokovce” Thermidor – spolu s kytaristy Stonem Gossardem (Pearl Jam) a Robbiem Allenem. V r. 1997 hrají Navarro a Smith ve vedlejším projektu Spread. V r. 1998 se ke kytaře vrací Frusciante.

V roce 2004 vydává tato legendární kalifornská kapela živé dvojalbum Live In Hyde Park. Je to první koncertní záznam na CD. Album bylo natočeno během tří červnových koncertů v londýnském Hyde Parku o které byl obrovský zájem. Na CD najdete novinky Rolling Sly Stone a Leverage Of Space a největší hity RHCP.

Red Hot Chili Peppers 2012-07-02 001.jpg

Metallica

Metallica

Metallica opět 2.dubna 2018 vystoupí v Praze

Metallica oznámila evropskou část WorldWired tour, na kterém propaguje loňské album „Hardwired … To Self-Destruct“.

Metallica v Praze

Metallica v Praze

Turné bude odstartována dvěma koncerty v Amsterdamu 4. a 6. září 2017, v Praze kapela zahraje 2. dubna 2018. Předkapelou budou norští Kvelertak.

Metallica, jejímiž členy jsou James Hetfield (zpěv, kytara), Lars Ulrich (bicí), Kirk Hammett (kytara, doprovodný zpěv) a Robert Trujillo (baskytara, doprovodný zpěv), patří mezi legendy světové hudební scény. Od svého vzniku v roku…
Kvelertak jsou něčím jako novodobým zjevením, kapelou, jež svou tvorbou spojila hranice undergroundu a mainstreamu, a posluchačům z obou táborů přinesla kvalitní porci blackem nasáklého rock

The Beatles shop spuštěň

Pro všechny fanoušky skupiny The Beatles máme super informaci. Spustili jsme nové, tématicky zaměřené stránky, na skupinu The Beatles. Odkaz je zde.

„Vydrž, Praho, mám tady problém s botou“ -Nick Cave.

Naštěstí jen velmi malé procento lidí tuší, jak obrovskou bolest si na prsou nosí Nick Cave. Nikdy nepůsobil jako vtipálek do nepohody, ale poté, co se mu v červenci 2015 pádem z útesu zabil jeho patnáctiletý syn Arthur, musí být ta tíha k nevydržení. Jako drobný ventil posloužilo brzy nato vydané album „Skeleton Tree“, s nímž 26. 10. chvíli před půl devátou vystoupil zpěvák po čtyřech letech v Praze. Zaplněnou Tipsport arenu tentokrát vystřídala O2 arena, k vyprodání měla ale bohužel ještě docela daleko. Snad příště.

Samozřejmě skvělí The Bad Seeds & spol. si s sebou dovezli gigantickou projekční plochu, možnosti vysočanské arény ale naneštěstí zůstaly nevyužity. Nikdo samozřejmě nechce, aby se v Caveově případě střílelo po divácích konfetami, ale vzhledem k tomu, jak intimní, hlubokou a nástrojově bohatou hudbu vytváří, přinejmenším diváky mimo první řady určitě trošku zamrzelo, že na těch plátnech nemohli vídat detailní záběry na výrazy ve tvářích i virtuozitu všech zúčastněných o něco častěji.

Autor sbírky historek z turné s názvem „Píseň z pytlíku na zvratky“ pochopitelně většinu dvouačtvrthodinového koncertu sestavil z balad, které jsou v jeho alternativně rockovém podání obzvlášť pochmurné a depresivní. Co na něm jeho fanoušci vidí, nepochopíte, dokud si alespoň pár jeho textů nepřeložíte a nenačtete si souvislosti, naživo bylo ale osvěžující vidět, že zatímco v jednu chvíli přikládal během „Higgs Boson Blues“ na své srdce ruce fanoušků a hřímal: „Cítíš, jak mi bije srdce?“v jiný moment vystoupení přerušil hláškou: „Vydrž, Praho, mám tady problém s botou,“ což jej zase vrátilo z piedestalu zpátky mezi smrtelníky.

A o smrti by se v jeho případě dalo mluvit ještě dlouho. Žalostné nářky a žadonění: „No tak dýchej, já tě potřebuju,“ které z novinky „I Need You“ dělají jedno z nejpůsobivějších čísel večera i celé aktuální řadovky, se střídaly s neméně krásnou klavírní baladou „The Ship Song“, kde se na housle blýskl jeho momentálně nejdůležitější hudební souputník Warren Ellis. A byl to také dvaapadesátiletý multiinstrumentalista, kterého jsme kromě hlavního hrdiny viděli na plátně nejčastěji.

Také další song „Into My Arms“ si černovlasý elegán odzpíval zpoza klavíru, zatímco mu publikum jako v jednom z mála okamžiků dozvukovalo v refrénech. A jelikož mu co do přednesu nebylo co vytknout, dalo se na jeho tváři číst o všech těch špatných životních zkušenostech a v jeho zkroucených vráskách šlo vnímat všechnu tu bolest, před kterou se nedá utéct. Nick Cave nic neskrýval. Všechny ty sračky ze sebe dostával ven způsobem, který nelze popsat jinak než jako opravdové umění. Ať už deklaroval cokoliv, O2 arena mu visela na rtech.

Když se mu kapela v několika málo momentech rozjela na maximum, zněla v kruhové hale místy trochu plechově, to je ale spolu s absencí nejen ze „Shreka“ velmi dobře známé balady „People Ain’t No Good“ a několika dalších písní jen drobnost.

Stejně si spíše budeme pamatovat, jak se v dojemné „Distant Sky“ objevila na projekci citlivě nasnímaná Else Torp a doplnila frontmanův vokál o další part. Nebo jak během „The Weeping Songu“ posunul předák svůj kontakt s diváky na další level a od chytání se za ruce přešel k malému pódiu blíže středu haly a z něj si dirigoval tleskající diváky, které v následující „Stagger Lee“ pozval na velké pódium v počtu, jaké scéna málem ani nedokázala pojmout.

Ten niterně tíživý, přesto však důvěrně známý pocit setkání s mnohdy nekompromisní realitou už ale s diváky zůstal až do konce. V podstatě se dá říci, že to bylo jako účastnit se pohřbu, na kterém je vám dobře. Není divu, že o Nicku Caveovi skoro nevycházejí negativní články.

5 zajímavostí o životě Briana Maye

Osobnost britského kytaristy Briana Maye není spojená jen s legendární kapelou Queen. Jedná se o člověka mnoha profesí v různých odvětvích a koníčků, jimž se věnuje v podstatě celý život. Navíc je autorem několika hitů od skupiny Queen jako například We Will Rock You nebo Now I`m Here. Nyní  se dozvíte 5 zajímavostí o jeho životě, které jste doposud ani netušili.

Je držitelem doktorátu z astrofyziky

Rok předtím, než Brian spolu s Freddiem Mercurym založil kapelu Queen, studoval astrofyziku na univerzitě ve Velké Británii. Vzhledem k tomu, že se z kapely Queen staly téměř okamžitě rockové hvězdy, tak studia nedokončil. V pozdějším věku se rozhodl vše napravit a roku 2007 získal doktorát na Londýnské Imperial College. Nutno podotknout, že není jen pouhým držitelem čestného titulu, nýbrž je uznávaným odborníkem ve svém oboru. Dokonce je po něm pojmenován asteroid, který kdysi objevil. Navíc se podílel na misi pro NASA pod názvem New Horizons na Pluto.

Kytaru si vyrobil spolu se svým otcem

Když bylo Brianovi pouhých 16 let, ručně vyrobil spolu se svým Otcem Haroldem kytaru, kterou pojmenoval Red Speciál. Kytara je vyrobena ze stolu a krk z části krbu. Značky pražců vytvořil z knoflíků z blůzy, kterou nosila Mayova matka. Je až neuvěřitelné, že na tuto kytaru hraje až dodnes. Navíc na ni složil většinu největších hitů od Queen. Ačkoliv je vlastníkem mnoha ručně vyráběných kytar, tak říká, že na originální Red Speciál nedá dopustit.

 

Před kapelou Queen hrál v jiné kapele

Brian je kytaristou tělem i duší a cvičení na ni se věnuje takřka od mala. Před založením skupiny Queen hrál několik let spolu s bubeníkem Queenů Rogerem Taylorem v kapele Smile. V kapele Smile zpíval jakýsi Tim Staffel, který oba seznámil se svým spolužákem Freddiem Mercurym. Roger s Brianem se poté spojili s Freddiem a založili nejlegendárnější uskupení všech dob.

 

Dlouhodobě bojuje za práva zvířat

May miluje zvířata a aktivně vystupuje proti tradičnímu lovu jezevců a lišek. Dokonce se stal tváří jedné z organizací na ochranu zvířat, která bojuje za zastavení těchto lovů. Kdysi dokonce zvažoval vstup do politiky, aby dokázal aktivně bojovat za práva zvířy, ale nakonec se rozhodl, že podpoří britskou Stranu zelených.

 

Místo trsátka používá výhradně minci

Unikátní zvuk Brianovy kytary dodává nejen jeho ručně vyrobná kytara, ale především to, že celý život odmítá hrát s klasickým trsátkem. Oblíbil si totiž hru kovovými mincemi. Jeho oblíbenou mincí je stará šestipince. Po stažení této mince z oběhu byla vytvořena speciální limitovaná série mincí s jeho podobiznou na místo královniny hlavy.

« Older posts